Stál voják na dešti

Jarek Nohavica

1:StC#mál voják nF#a dešti a bC#mylo to už k rF#ánu,
stC#mál voják nF#a dešti a hlEídal zbrEdimojní sklG#7ad,
stC#mál voják, stHál tAam sF#mám, pEršelo dG#7o kaštanů,
mF#malounko svC#mítalo, šli ho už vystřídat.
2:Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou,
a byl ten polibek hořký a ledový,
co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou,
od toho vojáka nikdo se nedoví.
3:Leží a nedýchá, liják mu ránu myje,
krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber,
je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je,
navždycky zbytečný, navždycky dezertér.
4:A my tu sedíme a soudit by se chtělo,
tohle se nedělá, tak neumírá muž,
jenže to promoklé, to natažené tělo
nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už.
5:Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal,
když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát,
tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda,
a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:23:10.455+00:00
Výsledky hledání: